Pohyb je lék. A uvědomíme-li si, že není oddělení těla od mysli, že vše, co se děje v naší mysli, se posléze otiskne do těla, dodejme, že pohyb je jedinečný lék. Vyladí naše tělo, srovná mysl. Tak jednoduché to je.
Pohyb je zdarma, neuvažujeme-li o návštěvě placeného centra, speciálních kurzů nebo o vlastním trenérovi. Pohyb je všude dostupný, hýbat se je naše přirozenost, jenom se kamsi ztratila pod každodenním chvatem, množstvím povinností a neodkladných záležitostí.
Kolik stojí jedna obyčejná procházka, která nahradí třeba tři stanice jízdy tramvají, autobusem nebo metrem? Jak náročné je, když vyjdeme schody, místo abychom jeli výtahem? Co se stane, necháme-li auto na vzdálenějším parkovišti a zbytek cesty do svého cíle dojdeme pěšky?
Pravda, snad je třeba najít trochu více času, i když i taková úvaha může být právě v městském provozu iluzorní. Je snad rychlejší posunovat se krokem v koloně aut? Uděláme lépe, když se budeme mačkat s ostatními v přeplněných prostředcích městské dopravy?
Malý krok přináší velkou změnu. Všichni dnes počítáme s časem, máme přirozeně své plány a cíle, ale současně bychom chtěli být zdraví, výkonní a toužíme po harmonii na všech úrovních. Proč nevyužít něco, co je přirozeně v nás a co máme stále po ruce?
Není třeba podávat velké výkony a příliš se přetěžovat. Nemáme-li času nazbyt, věnujme si ho právě tolik, kolik ho aktuálně máme.
Buďme na sebe hodní a nechtějme za každou cenu trápit své tělo vrcholovými výsledky.
Ani to není dobře, tím spíše, nejsme-li trénovaní a kouzlo pohybu teprve objevujeme či po delší přestávce znovu začínáme nebo patříme mezi seniory.
Umíte si představit, že vstanete o chvilku dřív než obvykle a rozproudíte krev ve vašem těle jednoduchým cvičením? Zpočátku se taková představa zdá snad jako zlý sen, ale stačí trochu disciplíny a za pár dní pravidelného cvičení se pomaličku překlopí do poznané skutečnosti. Vaše páteř bude pružnější, klouby ohebnější a věřte, že i na svět se budete dívat o něco radostněji. Moje osobní zkušenost s Pozdravem slunci je vážně jedinečná. Na internetu je mnoho návodů, jak jej cvičit. Je to jednoduché, vhodné i pro začátečníky.
Je potěšitelné, že dnes se nějakým způsobem touží hýbat většina z nás. S odhodláním, plány a radostí se zapíšeme a většinou také hned zaplatíme nemalou částku za hodiny jógy, pilates, posilovny a dalších nabídek, které se předhánějí v oslovení svých klientů. Je to v pořádku, pokud takový krok děláme vážně s chutí a cvičení nás baví. S rukou na srdci se ptejme sami sebe, jestli je tomu opravdu tak. Nejdeme na cvičení proto, že tam chodí kamarádka? Že bychom měli, protože se to žádá, protože tam chodí i ostatní, protože je to „in“? Pokud zní odpověď „ano“, pak si raději kupme něco pro radost a takové cvičení přenechme druhým. Jako ostatně cokoli, co neděláme sami za sebe a sami pro sebe, ani tohle nebude fungovat. Dříve či později to vzdáme a mimo vlastních výčitek, že „nejsme dost dobří ani na to cvičení“, nám bude líto i ztracených finančních prostředků.
Jděme se raději projít někam, kde je klid, trochu zeleně, něco stromů a v tichu a míru, v souladu sami se sebou, popřemýšlejme, jaký pohyb bude dělat dobře nám. Ta správná odpověď zcela jistě přijde, odměnou nám bude radost z vlastní aktivity, která nás sama povede ke kýžené a očekávané harmonii.
Autorka: Romana Junková