Na první pohled zvláštní přivítání. Kdo by vítal podzim? Kratší dny, mlhavá rána, deštivé večery. Stromy, které barví své listy a jejich sytá zeleň se ztrácí, trávu, která vadne a chlad, jenž pomalu převládá nad teplými a přívětivými letními dny.
Nenechme se mýlit. I podzim nám nabízí své kouzlo, odkrývá své dary a vlídně zve do svého království. Tak, jako není možné zastavit proud řeky, nezměníme přirozené střídání ročních období. Není proto lépe se smířit s obvyklou změnou a podzim přivítat?
Příklad si vezměme od našich předků, kteří v právě nadcházejících podzimních dnech oslavovali. Oslavovali hojnost, která jim byla dána. Byla odměnou za jejich usilovnou práci na polích, v zahradách, loukách a sadech. Oslavovali, že v dobách, kdy přichází klidnější, chladnější a temnější část roku, budou mít co jíst, oslavovali příchod odpočinku, který potřebovali, aby načerpali síly do další náročné práce, jež na jaře s neochvějnou jistotou znovu přijde.
Ranní mlhu dokáže i podzimní slunce mile prosvítit a vykouzlit neobvyklé obrazce. Třpytící se kapka rosy na povadlé trávě v paprsku slunce přímo vyzývá k zastavení. Pokud poslechneme, můžeme nahlédnout do jejího tajemství a v duhových barvách lomeného svitu najdeme potěšení a objevíme nekonečnou sílu přírody.
Barevné listy šustící při odpolední procházce nás provedou ztichlým lesem nebo parkem. Darujeme-li si trochu vnitřního klidu, zaslechneme příběh, který umí vyprávět. Tiše rozmlouvají o svém poslání, o údělu, který již splnily a s pokorou se vrací do náruče Země. Aby podpořily obvyklý, nekončící a neměnný koloběh a s jarem se znovu mohl ten jejich strom zazelenat a v plné síle dál vztahovat své větve k nebesům. Že nerozumíme řeči stromů? Na poprvé snad ne, ale podzimní procházky jsou jako stvořené pro klidné rozjímání a kdo ví? Třeba nakonec i ten dialog s přírodou přijde. Sám od sebe, nenápadně, po troškách a překvapíme sami sebe.
Šálek teplého voňavého bylinkového čaje po návratu z čerstvého vzduchu prohřeje naše tělo a zklidní mysl. Dopřejme si klidné chvíle při svíčce, s dobrou knihou či příjemnou hudbou. I my v dnešní uspěchané době, snad ještě víc než naši předkové, potřebujeme odpočívat. I nám se budou s příchodem jara hodit okamžiky vlídného spočinutí, vlastního rozjímání a vědomého bytí.
Proč si tedy neříci: „Vítej, podzime!“
A v duchu takového přivítání se naciťme na ranní mlhy, barevné listy, podzimní slunce a duhovou rosu. Přijměme i chladný déšť, ostrý vítr, úbytek světla. Podzim může být krásný, pestrý a užitečný. Záleží jen na nás a našem úhlu pohledu, jak ten letošní právě přicházející podzim využijeme.
Autorka: Romana Junková