Vztahy ve Vesmíru a O3 trochu jinak

Informace

Smršťování vesmíruRoztahování vesmíru
Střed - univerzální informace
také začátek - Velký třesk

Co z tohoto obrázku vyplývá?

Vztahy ve vesmíru se snaží objasnit a sjednotit i kvantová fyzika. Musí platit stejná pravidla jak pro makrokosmos tak pro mikrokosmos. Jak nahoře, tak dole. Vesmír má rád symetrii. Pro věřící si nahraďte pojem Energie -> Otec, pojem Hmota -> Syn a pojem Informace -> Duch svatý.

Pokud je život v harmonickém vztahu - ve středu, je to ideální stav pro tělo mysl i duši.

Pokud je disharmonie, resp. převládá některá složka, nic se neděje, je to prostě jen jiná forma, která podle svého stavu má své pojetí informace a považuje se tak za zcela reálnou. Není však schopna pochopit ostatní formy hmoty, či energie, protože není ideálně ve svém středu a nemůže tedy obsahovat tu univerzální informaci základní, která obsahuje vše a vznikla na začátku. Zkrátka pohybujeme se mimo střed.

Teorie strun jako zatím teorie o nejmenších částečkách hmoty, které mají svoje vibrace, svůj vlastní obdivuhodný život, umožňuje vysvětlit i teorie o více časoprostorových dimenzích. Lze ji aplikovat na vše, a tedy i na živou hmotu, naše tělo, naše buňky.

Jen život v mikroskopickém světě uvidíme jako absurdní divadlo z pohledu selského rozumu. Přesto věřím, že přírodu, život dokážeme přijmou takovou, jaká je. Totiž absurdní, ale přesto se řídící stejnými zákony a osvědčenými pravidly. Musíme nechat svět, přírodu, aby sama předepisovala, co je a co není rozumné.

Naším úkolem je jen těmto vztahů porozumět.

To, co se skrývá za rovnicí E=mc², nejsou jen vztahy hmoty, energie a rychlosti. Není to jen relativita času a prostoru, pozorovatele a pozorovaného, ale je to i hluboký náhled do pochopení informace, základní energie, která je daná těmito vztahy. Vztahy mezi těmi mnoha částicemi a antičásticemi, silami a energiemi, které de facto určují reálný výsledek, formu bytí a vědomí těchto forem života, kterých navíc může být nekonečná řada. Na každou řadu souřadnic těchto kombinací přichází reálná forma bytí se svou formou informací - vědomí. Jsou to ale přitom zcela reálné světy, dimenze, prostory, které se mohou prolínat, přecházet při změně sil vzájemně jedna v druhou, existovat současně, vznikat, zanikat anihilovat a projevovat tak všechny známé vztahy z kvantové fyziky.

Je to svět neuvěřitelný, ale pochopitelný a popsatelný, jak na úrovní makrosvěta, tak mikrosvěta. Pravidla začínáme poznávat.

Lidské tělo je z hlediska fyziky významný energetický objekt. Jsme o hodně více z fotonů než neutronů. Jsme proto i významný světelný objekt. Na světlo - foton platí jeho rychlost světla - 300.000 Km/s, která je stálá bez ohledu na postavení a rychlost pozorovatele.

Je zajímavé že při smrti buňky je poslední kvantum energie vyzářeno ve formě fotonu do okolí a umírající buňka tak dává světu a svému okolí na vědomí svůj zánik. Také ale dává informaci, aby okolní buňky převzaly její činnost a pokračovaly v jejím zaniklém počínání. Je pak pochopitelné, že při smrti velké části buněk organismu lidé, kteří mají frekvenci vnímání vyšší, zachytí tuto energii, resp. světlo a jsou schopny ho tak vnímat. Vzhledem k relativitě času tak mohou proletět celou svoji historii vskutku ve zlomku času.

Ale celé tyto úvahy vedu proto, že se snažím pochopit možnosti těchto poznání, možnosti využití informace skryté ve všech formách a dějích. Nalézti tak možnost, jak využít tyto poznatky pro zdraví jak psychické, tak fyzické.

Z hlediska energie jsme organismus, který umí energii získávat oxidací základních živin, tuků, cukrů a bílkovin.

Oxidace je vlastně proces, kdy za pomoci kyslíku dochází k postupnému odnímání elektronů z látek a jejich postupné přeměně na látky jiné, neškodné. Uvolněná energie je pak využita buď k udržení vlastního stavu, práci, udržování teploty a všech lidských činností.

Pokud nastane nepoměr v této oblasti, získané energie je méně, je méně síly i na vlastní chod organismu, udržení života. Celý život energii jen vydáváme.

Jak tedy s energií hospodařit? Máme jen dvě možnosti:

1. buď s ní šetřit – k tomu slouží různá relaxační cvičení, meditace apod.
2. nebo někde energii získat – tím přicházím k ozonu, který má 3 molekuly kyslíku a výrazný přebytek energie, kterou jsou schopny naše buňky vzhledem k povaze této přirozené energie použít.

Uvedu stručně fyzikální rozdíly O₂ a O₃:

Ozon má dvě spektrální absorpční pásma. Harleyovo pásmo v oblasti UV záření 250 nm s velmi velkým útlumem (E = 6000 m²/kg) a Cappuisovo pásmo v oblasti 600 nm (oranžová) s malým útlumem (E = 3 m²/kg).

Zde vidíme, že přebytečná energie 142 kJ na molekulu O₃  je významná energie.

Spektrální údaj o ozonu nám říká, že část se vyzáří ve formě tepla, druhá část ve formě světla. Teplo je nutné k udržení životních pochodů a opět takto ušetřená energie pro udržení tepelného komfortu je významná. Světlo je významná energie a prosvětlit si tělo je součástí mnoha východních praktik.

Je zjištěno, že foton vzhledem ke svým vlastnostem vlastně nestárne, původní foton vzniklý při velkém třesku je vlastně stejně mladý, jako ten dnešní. Že by tady ta nesmrtelnost? Nebuďme však tak domýšliví.

Zkusme ještě jedno vysvětlení, jak ušetřit čas, či jinými slovy zpomalit stárnutí.

Čas a rychlost v časoprostoru mají zajímavé vlastnosti. S rychlostí se čas zkracuje. Čas plyne pomaleji pro osoby v pohybu a rychleji pro osoby v klidu. Ty osoby se však skládají z částic, kvant a strun. Když je jejich frekvence, vibrace, pohyb rychlejší, buněčný čas plyne pomaleji.

Ozon je dodáním své energie pravděpodobně schopen zvýšit rychlost vibrace těchto částic a tím přispět k jejích delšímu životu. Může tak mít v organismu reologický čili stárnutí zpomalující proces.

K mnoha poznáním, které nám ozon v medicíně přináší a která jsou tématem jiných úvah, tak přibývá efekt, který by již za objasnění stál.

Klinické výsledky tomu dávají za pravdu.

Autor: MUDr. Milan Veselý